Možná to sem tak úplně nepatří, ale naše děti dostaly na Velikonoce každý od známých čokoládové vajíčko s překvapením. Byla trochu větší, takže jsem byl sám zvědavej co bude uvnitř. V jednom byla malinká formule a v tom druhém, nebudete tomu nikdo věřit, ale byl tam voják včetně zbraní. No chápete to, kterej idiot dá do čokoládového vajíčka vojáka?!
Měsíc: Duben 2007
Dialog v autobusu
Jedu ráno s Tomáškem do školky autobusem a najednou povídá:
Tomík: „Táto, když jsem byl malej…„
Táta: „Jak to myslíš malej? Jsou ti čtyři.„
Tomík: „Myslím, když mi bylo nula.„
Táta: „Nula?„
Tomík: „No když jsem byl u maminky v bříšku, tak mi byla nula.„
Táta: „To ano.„
Tomík: „No a tobě a mamince bylo smutno, že jste jen dva, tak jsem se narodil.„
Táta: „Tak nějak to asi bylo.„
Tomík: „No a pak nám bylo smutno – mě, mamince a tobě, tak se narodila Jíťa.„
Táta: „hmmm„
Tomík: „No a teď je nám zase smutno …„
Táta: „… tak na to zapomeň!„
Tomík: „Táto, když jsem byl malej…„
Táta: „Jak to myslíš malej? Jsou ti čtyři.„
Tomík: „Myslím, když mi bylo nula.„
Táta: „Nula?„
Tomík: „No když jsem byl u maminky v bříšku, tak mi byla nula.„
Táta: „To ano.„
Tomík: „No a tobě a mamince bylo smutno, že jste jen dva, tak jsem se narodil.„
Táta: „Tak nějak to asi bylo.„
Tomík: „No a pak nám bylo smutno – mě, mamince a tobě, tak se narodila Jíťa.„
Táta: „hmmm„
Tomík: „No a teď je nám zase smutno …„
Táta: „… tak na to zapomeň!„
To na mě neplatí
Kdo má děti, tak to asi zná, večer je dáte do své postele a ráno se probudí ve vaší 🙂
Cestou autem povídám Tomáškovi:
„Měl by si spát ve své posteli, a když to vydržíš do rána dám ti deset korun.„
Tomík se zamyslel a povídá: „To na mě neplatí! Táto, ty budeš spát v mé posteli a já ve tvé a ráno mi dáš deset korun.„
„Měl by si spát ve své posteli, a když to vydržíš do rána dám ti deset korun.„
Tomík se zamyslel a povídá: „To na mě neplatí! Táto, ty budeš spát v mé posteli a já ve tvé a ráno mi dáš deset korun.„
Je dobrej 🙂