Kakao

Ráno budím Tomáška do školky.
Tomík se na mě podívá a povídá: Táto dneska do školky nejdu, včera jsem se na tom domluvil s mámou!„.
Je fakt, že kašlal, takže jsem uznal, že ho tam nebudu tahat.
Potom se na mě podíval a povídá: Když mi uděláš kakao, tak nepůjdu do školky..
Odpověděl jsem mu: A když ti ho neudělám, tak půjdeš?„.
Tomášek se zamyslel a povídá: Když mi ho neuděláš, tak taky nepůjdu a ještě budu smutnej.
Smutnej nebyl …

(Tomášek čtyři a půl roku, 28.2. 2007)

Elektrika

Jednoho dne ráno nešla elektrika. Tomášek se pokoušel pustit televizi a pak počítač, ale nic mu nešlo. Říkal jsem mu: „Tomášku, nejde elektrika, až půjde, vše bude pracovat tak jak má.„. Tomášek smutně odešel k oknu, dal si kostku pod okno, aby dobře viděl a pozoroval okolí. Asi po pěti minutách povídá: „Elektrika pořád nejde!„.
Došlo mi, že Tomášek koukal z okna a čekal, kdy okolo půjde elektrika.
(Tomáškovi byly dva roky)

Palce vidí

Tomášek stál v předsíni, ruce měl zastrčené v kapsách tak, že mu koukaly jen palce. Prostě jak správnej frajer. Podíval se na nás a povídá: „Palce vidí!„.
Kouká mu tričko z kalhot, palce z bot atd., tím pádem když kouká, tak vidí 🙂
(Tomášek ve dvou letech)

Úvod

Proč jsem se rozhod psát tento blog?

Stal jsem se tátou, a když vidím, jak naše děti rostou a učí se žít, tak z toho mám fantastický pocit. Přál bych všem lidem, aby to mohli poznat. Je fakt, že nikdy bych neměl to, co mám, kdyby nebylo mé manželky. Má žena je člověk, který má nejkrásnější duši, kterou jsem ve svém životě poznal. Samozřejmě má mnohem víc předností, ale o ty se dělit nebudu.
Jak děti rostou a učí se vše možné, začínají také mluvit. Právě mluvení a chápání některých slov z pohledu dítěte u nás vyvolává množství úsměvů a někdy i zamyšlení. Rád bych si nějaké „hlášky“ zvěčnil, proto jsem začal psát tyto řádky. Jituška a Tomášek = jat.blog.cz